29. 6. 2017

29. června 2017 v 21:55 | keito |  Diary
Lidi jsou idioti.

První věta se netýká těchto vět.
 

2月10日 - not an option

10. února 2017 v 10:02 | keito
Jedinec, který by snad zabloudil myšlenkou o zvolené téma, by to mohlo připadat zcela přirozené. Jedinec automaticky počítá s tím, že je to samozřejmost a součást života lidí a jejich emocí. Totiž, že lidé mohou být falešní a často se také stává, že jedinci lžou, a co bolí jedince nejvíce je to, že by přišel čas, kdy by ho milovaná osoba pokládala za grantovanou a jednoduše s ním počítala jako s něčím tak samozřejmým, jako jsou věci zcela prosté a vůbec se jim není potřeba věnovat.
Například jako mít přítele, který jen a jen toho jediného jedince pozdraví. Který řekne jeho jméno, když ho uvidí. Přítel, který jedince vidí jako někoho sobě rovného. Přítele, který nechce jedince jen pro nějakou určitou věc. Přítel, který se k jedinci chová za různých situací stejně. Jedinec, který má přítele, se kterým si nepřipadá stísněně, má opravdové štěstí.
2016

A pokud by někdo chtěl ještě číst další divný článek

18. prosince 2016 v 23:19 | keito
tak jakože tady je

Hele, co se to vůbec děje. Nikdy nemívám takovéto exploze všelijakých podivných druhů nutnosti se tady vykecávat. Hele, možná jsem osamělá? To asi ne. Nevím. Hele, co to vlastně znamená být osamělý? Proč to nevím? Asi jsem v životě osamělá nebyla, ne? Když to nevím? Nebo si to aspoň v tuto vhodnou chvíli, kdy na to vlastně přišla řeč, nemůžu vybavit. Hele, a takže mám celkem luxusní život? tuhle větu bych škrtla, ale nechci. No tak jako asi jo. Já vím, že by mé budoucí já ocenilo důvody a výčet věcí, proč je můj život luxusní, jakožto autentický výklad historie mého života (protože si apparently budu psát životopis?), ale mně se fakt, mé budoucí já, nechce, takže mi to odpusť. Já vím, že odpustíš, jsi fajn holka. No, a co teda teďka vlastně dělat a co psát. Měla jsem jednu myšlenku, kterou jsem chtěla doříct a holt si musím to, co jsem napsala, ač nerada, přečíst. Ne, nechce se mi. Je to minulost. Tlustá čára. To co je napsáno, nemůže být teď viděno, když jsem v takovém tom transu, kdy něco dělám a nemohu přestat. Dobře. Zkusím si vzpomenout, zatímto tento následující doprovodný krátký text k mému přemýšlení bude sloužit jako kulisa k tomu, aby tady měl vlasně někdo běhém mého dumání co číst. No.....tak já fakt nevím. Tak začnu od začátku.

Nevím proč tu jsem. Jakože né na světě, to je v téhle chvíli vlastně možná jedno.Protože. kdo to ví jako? Ale každý tu má svůj důvod bytí. Tomu věřím. Ale čert ví, jaký, že jo.

Na blogu, myslím, co to do mě vjelo, že mám takovou velkou nutnost se tu vykecávat. Možná jsem osamělá. Ty jo jsem tu čau. Dobře, nevím jestli před chvíli (hodina, nebo půlhodina nebo dvě hodiny) mě napadlo, že skončím osamělá, pokud budu na všechny lidi, kteří jsou kolem mě zlá. Jsem totiž asi dost ? uhm? Ráda si věci řeším po svém, jo, jsem hodně bossy, a nesnáším když mi do toho někdo absolutně mluví, protože na to nemá žádné právo, no a to jsem já :) ahoj :-) ahoj všichni lidi, kteří budete od nyníteď v mém životě, a již nyníteď vás lituji, že budete muset něco dělat se mnou, protože jako já jsem fakt nesnesitelná jako? Mají to tak i ostatní lidi? A nebo takový nikdo není, a já sama sebe vidím jenom moc kriticky? To by mohlo být ono, ale to opravdu nevím? Když já si uvědomuju, že jsem takové stvoření, tak jak by si to nemohli uvědomovat ostatní? No to mi někdo povězte? prosím? Hele, a co když každý má v sobě tohleto co já tady teďka vylévám do této krásné nádoby světa, ale nemůžeme to (z pochpitelných důvodů) vědět nebo vidět? Ale bylo by logické, že každý má svoje špatné stránky a já si to jenom příliš beru, protože chci být asi perfektní pro každého (a právě proto, že jich lituju). A tady jde vidět nějaký divný rozpor v tom, co mám v hlavě. Protože? Wtf? To si domyslíš, Agáto, jsi fajn holka.

Hele, Agáto, ať se děje cokoli, já v tebe věřím, pamatuj.

Amen Harlem Salatem.
 


12月18日

18. prosince 2016 v 23:01 | keito |  Diary

Dooooooooooooooooobrýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý deeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeen

Ahoj všichni, jak se máte? já se mám fajn?

dobrá tedy, jsem unavená a ani nemám moc velmi mnoho ponětí, co tu vlastně dělám (inner skřítek: *pisklavý voice* Agáto, říkala jsi, že tady bdueš psát každý den!! Hele skřítku, neříkej mi co mám dělat jo? hm? HM? inner skřítek *znovu, pisklavý voice*: Ty si kráva)

dobře.

Takže nyní se chci zaobírat otázkou, proč jsem vlastně špatná a nechápu, jestli někdu budu hodná a dobrá.

Nuže, předehrou pro tento naprosto nelánovaný článek byla ani nevím jestli srozumitelná báseň na téma, jestli zlo může být(? ne být ale become, wtf jak je to česky?) Can evil become dobrým?

Jako malá jsem byla dosti zlá a dělala jsem všelijaké naschvály, které mi už v té době připadaly jako že jsem fakt hrozná, ale naprosto nechápu, že si nemůžu pomoct. Já nechci si o sobě ymslet, že jsem zlá, nebot myslet si o sobě, že jsem dobrá je mainstream nebo abych byla"jiná" ale opravdu se chci tohoto nutkání být odporná zbavit? Jak to KURVA UDĚLAT TY VOEL? Joyeux noel.

No a když je člověk malý, jakože mladý, tak jakože, je více bezprostřední je tomu tak? Jo.

No, a takže když jsem byla malá, tak (prosím odpusťme moji divnou interpunkci, nemám čas to kontrolovat, jinak příjdu o to co chci vlastěn říct, což je vlastěn tedka uplně jedno protože jsem se rozepsala v debilní závorce, proboha, skonči už, ok)

no a když jsem byla teda malá, tak se vlastně ukázalo mé právé já, které vlastně ještě nevědělo, že býti zlým je zlé - až tedy na již zmíněné chvilkové wtf momenty, kdy jsem si říkala kámo wtf, co je to bytí?

A když jsem tedy rostla, uvědomovola jsem si postupně, že takhle to nejde, a nemůžu svoji zlou stránku ukazovat, protože to prostě není vhodné, že jo.

Protože tento svět je příliš krásný!!!!!!

No, není, ale očekává se, že bude (je).

Dobře, takže teď jsem třeba jako nyní průměrný člověk, co žije v městě, chodí do školy, učí se (jak debil celý zkurvený den), chodí zpátky domů, kreslí si atd atd který je teda "hodný" neboť to společnost vyžaduje. Takže společnost mě tedy ,podobřila'? To je zvláštní, společnosti! jak je toto možné, že by polečnost udělala něco správného? Actually? Jednou? někdy? aspoň? Kdepak.

Spolčnost ve mně asi jen potlačila mou pravou náturu, což je obdivuhodné, nicméně, jak můžu takhle žít? Co se mnou jako bude

?

A víte, možná se mi to všechno jenom zdá, dobrou.

Dá se zlo vycvičit k dobru?

18. prosince 2016 v 22:37 | keito |  moudrosti
Dá se zlo vycvičit k dobru?

Malinkatý zárodeček zlíčka
se narodí do nádobky
krásňoučkého světíčka,
kde se učí býti zlíčkem hodným,
neboť poznává, že v tomto světíčku,
býti dobrým, jest
vhodným.

Dobré zlíčko jde tedy dobrou cestičkou
nachází však malá impulsíčka,
které mu malinkatě a krásňoučce hodí do hlavičky
nějaké nápadičky, kterými
obroditi stařičké malinké a krásňoučké zlíčko,
jenž nechtěl v této krásňoučcé nádobce
cítiti.

Další články


Kam dál